Kdybych to tenkrát věděla

Nedávno se mě na konci Fen kineziologického sezení ptala klientka, jak jsem se k této službě dopracovala. Musela jsem se usmát a pak zamyslet. Jak? Vlastní zkušeností před mnoha lety.

Vzpomínám si na úplně první setkání s kineziologií, když bylo mému synovi 5 let. Trápil nás jeden konkrétní problém, se kterým si nevěděla rady ani dětská lékařka. Byla jsem zoufalá, už to trvalo příliš dlouho. Pak jsem v jednom časopise četla o kineziologii. Našla jsem si paní terapeutku v nedalekém městě a jela tam s ním. Byla jsem ochotná vyzkoušet všechno, aby se mu konečně ulevilo. Přestože jsem moc nechápala, jak to funguje. Nicméně po 2 měsících a dvou návštěvách bylo po problému a já jsem vůbec nebyla schopná říct, jak se to stalo. Tak jemně, nenápadně a postupně tenkrát změna nastala.

Uběhlo pár let a já sama jsem začala mít zdravotní potíže. Nejdříve čas od času bolel žaludek. Postupně mi bylo špatně už úplně po každém jídle, a tak jsem se mu začala vyhýbat. Skoro jsem nejedla. Moje váha se snížila na 48 kg. Byla jsem pořád unavená a zesláblá. A taky vystrašená, co se to se mnou děje. Obešla jsem všechna možná lékařská vyšetření. Nikde se nic nenašlo. Moje pracovní neschopnost trvala měsíce, až jsem úplně vyčerpaná dala výpověď. Dál jsem pro sebe hledala pomoc, abych mohla fungovat alespoň doma jako máma. Homeopatika, Bachovy esence a muzikoterapie můj stav zlepšili, ale i tak se bolesti často vracely. A pak jsem si konečně vzpomněla na kineziologii. Kdybych to tenkrát nenechala dojít tak daleko, možná bych si ušetřila hodně trápení. Hned jsem se objednala k výborné terapeutce a po jednom sezení byl můj problém vyřešený. Změna nastala opět tak nenápadně a jemně, že bych tomu nevěřila, kdyby se to netýkalo mě osobně. Ani teď neumím říct, kde přesně byl tzv. zakopaný pes. Pracovaly jsme s podvědomými vzorci myšlení a chování a paní terapeutka přes svalový test vyladila, co mohla. Konečně mi zase chutnalo jíst a do vaření se vrátila radost.

Pravidelně jsem na kineziologická sezení docházela a postupně si zpracovávala další a další bolístky až jednoho dne jsem zavnímala velkou touhu naučit se to taky. Následovaly kurzy u Mgr. Pavla Bráblíka. Samozřejmě také mnoho a mnoho hodin učení se, hledání a pozorování. V tuto chvíli jsem stále ještě na začátku. Nicméně každý další člověk, který u mě hledá pomoc a každá další zpětná vazba mi dělá velkou radost a jsem nesmírně vděčná za všechny zkoušky na své Cestě.

Poznámka na závěr: Tímto osobním sdílením jsem v žádném případě nechtěla říct, že lékařská péče mi nepomohla. Naopak, pomohla mi ujasnit si, že mé potíže se ve fyzickém těle pouze projevovaly, ale jejich příčina byla jinde - možná v mysli, možná v emocích nebo ještě jinde. Mám k lékařům respekt a stále, když potřebuji, jejich pomoc vyhledávám. Ale vím také, že si často dokážu pomoci i jinak. Došla jsem do bodu, kdy jsem přesvědčená, jak velmi důležité je umět komunikovat s vlastním tělem a vědět, jak a na co reaguje. Nikdo to přece nemůže vědět lépe než my sami.